O psoasu se často říká, že je svalem duše. Zní to poeticky, ale když se na něj podíváme z pohledu medicíny i psychologie, dává to hluboký smysl.
Psoas z anatomického hlediska
Psoas major (velký bederní sval) je hluboký sval uložený v oblasti pánve a dolní části zad.
Začíná na obratlích bederní páteře a upíná se na malý chocholík stehenní kosti.
Jeho úkolem je:
Je aktivní při každém kroku, při vstávání, sezení i při dýchání – psoas spolupracuje s bránicí.
Když dýcháme mělce (např. pod vlivem stresu), psoas reaguje ztuhnutím, protože tělo čte signál: nejsem v bezpečí.
Když tělo reaguje na stres
Psoas je přímo napojený na autonomní nervový systém, konkrétně na sympatikus (reakce „bojuj nebo uteč“).
Při stresu, strachu nebo dlouhodobém napětí tělo zpevní jádro, stáhne pánevní oblast – a psoas se zkrátí.
Dlouhodobě zkrácený nebo přetížený psoas může způsobovat:
U žen s endometriózou bývá psoas často chronicky přetížený – tělo tak „drží“ bolest a chrání oblast, která dlouhodobě bolí.
Z medicínského hlediska jde o somatizaci stresu a bolesti, kdy se emoční zátěž ukládá do svalového napětí.
Psoas a emoce
Z duchovního i psychosomatického pohledu psoas symbolizuje přežívání místo bezpečí a důvěry.
Když žijeme v napětí, kdy „musíme vše zvládnout“, tělo se stáhne do obrany.
Když si dovolíme důvěru, klid a otevření, sval se postupně uvolňuje – stejně jako mysl.
Emoce, které se v psoasu často „ukládají“:
Moje zkušenost z praxe
Jako učitelka jógy často pracuji s klienty, kteří přicházejí s fyzickými bolestmi – bolí je záda, kyčle, pánev.
Ale v průběhu společné práce se ukáže, že příčina bývá často hlubší – v emocích, ve stresu, v dlouhodobém napětí, které tělo „uzamklo“.
Práce s psoasem není jen o protažení.
Je o naslouchání tělu, o bezpečném prostoru, kde se může tělo i duše začít znovu uvolňovat.
Když se psoas začne otevírat, často přichází i emoční uvolnění – slzy, úleva, přirozený hluboký výdech.
A s tím přichází i skutečná změna: tělo znovu získává lehkost a důvěru v pohyb i v život.
Psoas je mnohem víc než jen sval – je to most mezi tělem a duší.
Je to místo, kde se ukládají naše zkušenosti, ale i síla znovu se postavit, nadechnout a otevřít se životu.
Individuální práce s tělem dává v tomto kontextu hluboký smysl.
Každý neseme svůj příběh, své napětí i svou cestu zpět k rovnováze.
A právě proto je tak důležité přistupovat ke každému klientovi s respektem, citlivostí a vědomím, že tělo nikdy nelže – jen mluví svým jazykem, je třeba ho vnímat.
Psoas z anatomického hlediska
Psoas major (velký bederní sval) je hluboký sval uložený v oblasti pánve a dolní části zad.
Začíná na obratlích bederní páteře a upíná se na malý chocholík stehenní kosti.
Jeho úkolem je:
- spojovat páteř s dolními končetinami,
- umožňovat ohyb v kyčli, stabilizovat trup,
- a zajišťovat přenášení sil mezi horní a dolní částí těla.
Je aktivní při každém kroku, při vstávání, sezení i při dýchání – psoas spolupracuje s bránicí.
Když dýcháme mělce (např. pod vlivem stresu), psoas reaguje ztuhnutím, protože tělo čte signál: nejsem v bezpečí.
Když tělo reaguje na stres
Psoas je přímo napojený na autonomní nervový systém, konkrétně na sympatikus (reakce „bojuj nebo uteč“).
Při stresu, strachu nebo dlouhodobém napětí tělo zpevní jádro, stáhne pánevní oblast – a psoas se zkrátí.
Dlouhodobě zkrácený nebo přetížený psoas může způsobovat:
- bolesti zad a beder,
- tlak v podbřišku,
- bolesti kyčlí,
- omezení pohybu a ztuhlost,
- problémy s trávením, menstruační bolesti nebo i pocity úzkosti.
U žen s endometriózou bývá psoas často chronicky přetížený – tělo tak „drží“ bolest a chrání oblast, která dlouhodobě bolí.
Z medicínského hlediska jde o somatizaci stresu a bolesti, kdy se emoční zátěž ukládá do svalového napětí.
Psoas a emoce
Z duchovního i psychosomatického pohledu psoas symbolizuje přežívání místo bezpečí a důvěry.
Když žijeme v napětí, kdy „musíme vše zvládnout“, tělo se stáhne do obrany.
Když si dovolíme důvěru, klid a otevření, sval se postupně uvolňuje – stejně jako mysl.
Emoce, které se v psoasu často „ukládají“:
- strach z opuštění,
- přetížení z odpovědnosti,
- tlak na výkon,
- potlačený smutek nebo stud.
Moje zkušenost z praxe
Jako učitelka jógy často pracuji s klienty, kteří přicházejí s fyzickými bolestmi – bolí je záda, kyčle, pánev.
Ale v průběhu společné práce se ukáže, že příčina bývá často hlubší – v emocích, ve stresu, v dlouhodobém napětí, které tělo „uzamklo“.
Práce s psoasem není jen o protažení.
Je o naslouchání tělu, o bezpečném prostoru, kde se může tělo i duše začít znovu uvolňovat.
Když se psoas začne otevírat, často přichází i emoční uvolnění – slzy, úleva, přirozený hluboký výdech.
A s tím přichází i skutečná změna: tělo znovu získává lehkost a důvěru v pohyb i v život.
Psoas je mnohem víc než jen sval – je to most mezi tělem a duší.
Je to místo, kde se ukládají naše zkušenosti, ale i síla znovu se postavit, nadechnout a otevřít se životu.
Individuální práce s tělem dává v tomto kontextu hluboký smysl.
Každý neseme svůj příběh, své napětí i svou cestu zpět k rovnováze.
A právě proto je tak důležité přistupovat ke každému klientovi s respektem, citlivostí a vědomím, že tělo nikdy nelže – jen mluví svým jazykem, je třeba ho vnímat.