Možná to znáte.
Dýcháte, ale jako by to nestačilo. Tělo žije, ale Vy máte pocit, že se každou chvíli stane něco hrozného. Tlak na hrudi, srdce jako splašené, třes, závratě, sucho v ústech… a v hlavě se ozývá:
„Zblázním se? Umírám?“
Ale nezblázníte se. A neumíráte.
Vaše tělo právě křičí, že už je toho příliš.
Dýcháte, ale jako by to nestačilo. Tělo žije, ale Vy máte pocit, že se každou chvíli stane něco hrozného. Tlak na hrudi, srdce jako splašené, třes, závratě, sucho v ústech… a v hlavě se ozývá:
„Zblázním se? Umírám?“
Ale nezblázníte se. A neumíráte.
Vaše tělo právě křičí, že už je toho příliš.
Co se děje při panické atace?
Panická ataka není slabost ani chyba. Je to spíš signál – hlas těla, který upozorňuje, že už dlouho jedete „na doraz“, a přitom se snažíte všechno zvládnout. Bez odpočinku, bez prostoru na cítění, bez zastavení.
Možná jste dlouho byli silní pro všechny ostatní – a přitom zapomněli být laskaví k sobě.
Možná jste dlouho byli silní pro všechny ostatní – a přitom zapomněli být laskaví k sobě.
Proč se panika vrací?
Panika není náhoda ani trest. Často je to důsledek potlačeného napětí, dlouhodobého stresu, bolesti, kterou jsme kdysi nemohli unést. Naučili jsme se fungovat, přizpůsobovat, vydržet… a někde cestou jsme přestali vnímat, co potřebujeme my sami.
Panická ataka nás zve k návratu – k sobě, ke svému tělu, ke své duši.
Je to chvíle, kdy všechno, co bylo dlouho potlačené, najednou promluví.
Panická ataka nás zve k návratu – k sobě, ke svému tělu, ke své duši.
Je to chvíle, kdy všechno, co bylo dlouho potlačené, najednou promluví.
Strach není nepřítel
Strach nemusí být něco, proti čemu bojujeme. Může to být průvodce – brána ke změně.
Ať už to vypadá jakkoliv děsivě, tělo ví, co dělá. Nezradilo Vás. Naopak – snaží se Vás ochránit.
Panická ataka není konec. Je to bod zlomu. Místo, kde je možné začít znovu – pomaleji, vědoměji, s větším soucitem k sobě.
Ať už to vypadá jakkoliv děsivě, tělo ví, co dělá. Nezradilo Vás. Naopak – snaží se Vás ochránit.
Panická ataka není konec. Je to bod zlomu. Místo, kde je možné začít znovu – pomaleji, vědoměji, s větším soucitem k sobě.
Co může pomoci?
Porozumění místo viny. Nepátrejte po tom, co jste udělali špatně. Spíš se zeptejte, co potřebujete jinak.
Léčba není slabost. Léky, pokud jsou třeba, mohou být mostem – ne selháním.
Práce s tělem. Jóga, vědomý dech, jemný pohyb, dotek. Malé krůčky k tomu, abyste se znovu cítili doma ve vlastním těle.
Bezpečný terapeutický prostor. Někdo, kdo Vás vyslechne. Bez hodnocení. Srdcem.
Příroda. Bylinky jako meduňka, kozlík nebo levandule, aromaterapie, ticho lesa, vůně hlíny.
Laskavost k sobě. Každý den. Každý nádech.
Léčba není slabost. Léky, pokud jsou třeba, mohou být mostem – ne selháním.
Práce s tělem. Jóga, vědomý dech, jemný pohyb, dotek. Malé krůčky k tomu, abyste se znovu cítili doma ve vlastním těle.
Bezpečný terapeutický prostor. Někdo, kdo Vás vyslechne. Bez hodnocení. Srdcem.
Příroda. Bylinky jako meduňka, kozlík nebo levandule, aromaterapie, ticho lesa, vůně hlíny.
Laskavost k sobě. Každý den. Každý nádech.
Vedená meditace: Jemné obejmutí
Chcete-li si dopřát chvíli klidu, nabízíme Vám krátkou meditaci, kterou si můžete projít třeba večer, než půjdete spát. Doporučujeme ji poslouchat nebo číst v bezpečném a klidném prostředí.
Jemné obejmutí
Pohodlně se posaďte nebo si lehněte…
Najděte si místo, kde se cítíte v bezpečí.
Zavřete oči… a nechte tělo klesnout blíž k zemi.
Zhluboka se nadechněte nosem… a pomalu vydechněte ústy.
Uvolněte ramena… čelisti… celé tělo.
Jemně si položte ruce na hrudník nebo na břicho.
Jako byste sami sobě říkali: Jsem tady. Jsem v bezpečí.
Nádech… a výdech…
Každým nádechem otevíráte prostor pro klid.
Každým výdechem odevzdáváte napětí, které už nepotřebujete.
Pokud přijde nějaká myšlenka, jen si jí všimněte – jako by to byla bublinka, která se vznáší… a pak ji nechte odplynout.
Zůstaňte chvíli v tom prostoru ticha a jemnosti…
Až budete připraveni, pomalu rozhýbejte prsty na rukou a nohou… a vraťte se zpět do přítomnosti.
Pohodlně se posaďte nebo si lehněte…
Najděte si místo, kde se cítíte v bezpečí.
Zavřete oči… a nechte tělo klesnout blíž k zemi.
Zhluboka se nadechněte nosem… a pomalu vydechněte ústy.
Uvolněte ramena… čelisti… celé tělo.
Jemně si položte ruce na hrudník nebo na břicho.
Jako byste sami sobě říkali: Jsem tady. Jsem v bezpečí.
Nádech… a výdech…
Každým nádechem otevíráte prostor pro klid.
Každým výdechem odevzdáváte napětí, které už nepotřebujete.
Pokud přijde nějaká myšlenka, jen si jí všimněte – jako by to byla bublinka, která se vznáší… a pak ji nechte odplynout.
Zůstaňte chvíli v tom prostoru ticha a jemnosti…
Až budete připraveni, pomalu rozhýbejte prsty na rukou a nohou… a vraťte se zpět do přítomnosti.
V našem jógovém studiu často vídáme tváře, které nesou víc, než dávají najevo.
A víme, že za mnoha bolestmi těla se skrývá i únava duše.
Buďte na sebe něžní. I malý dech může být velkým začátkem.
Jóga není jen o pohybu. Je to návrat. K sobě. Do dechu. Do bezpečí.
Rádi Vás na té cestě podpoříme.
Vaše Nunastudio